Úpadek "velké" české literatury

Naše literatura vytvořila za svého tisíciletého vývoje mnoho hodnot, na které můžeme být právem hrdi. Počátky slovanského písemnictví na Velké Moravě v 9. století, latinská kronika Kosmova z počátku 12. století, rozvoj česky psané literatury, která dosáhla ve 14. století evropské úrovně, Hus, Chelčický, Komenský – to všechno jsou kulturní hodnoty, které nám může mnohá tzv. „velká“ literatura závidět. Nedovedeme však svého dědictví vždy dobře využít. Máme sice často plná ústa těchto velkých osobností a dovoláváme se jejich příkladu, ale jen zřídkakdy máme o nich představu z vlastní četby. Pak se nám ovšem celý bohatý odkaz kultury minulých dob stává planou frází, protože jeho konkrétní obsah jsme nepoznali na základě vlastní četby, ale přejímáme o něm jen hotové soudy, které nejsme schopni, a často ani ochotni sami si ověřovat.

         S tím souvisí poměr širší čtenářské obce ke kulturnímu dědictví, které u nás není nejlepší. To se projevuje i v ediční praxi. Vzniká zde začarovaný kruh: kulturní dědictví se nezapojuje dosti do literárního dneška, protože není známo; známo není proto, že se nevydává dosti tiskem; nevydává se proto, že není o ně zájem; zájem není proto, že je neznáme a nepropagujeme! Zde je veliký dluh naší kulturní politiky.

         Pravda je taková, že i když se památka starší literatury nově vydá, objevují se potíže technického rázu, které jí stěžují dostat se do oběhu. V první řadě je to nedostatek nakladatelské pružnosti. Díla starší literatury se vydávají pro moderního čtenáře jen zřídka. Ale ani to minimum, které vychází, nedostane se v žádoucí míře do oběhu. To je špatné vysvědčení pro nakladatelskou praxi, která hřeší nízkými náklady, protože by se prý více výtisků neprodalo.

          Zapomíná se však na to, že se prodá poměrně jen málo výtisků především v důsledku nedostatečné propagace. Bohužel se na knihu až příliš často dívají nakladatelé jako na spotřební zboží podléhající rychlé zkáze a kniha se stává „ležákem“, jestliže nebyl její náklad vyprodán do roka a do dne. A to je velká škoda. To snad může platit pro efemérní detektivku, ale ne pro klasika. Klasikovo dílo by mělo být k dostání vždycky; právě proto, že jde o klasika. Vydá-li však nakladatel např. některé dílo Husovo a po roce se zbytek nákladu dá do antikvariátu jako „neprodejný ležák“, je to výsměch vážné kulturní práci. Základní kulturní hodnoty musí být na knihkupeckém trhu stále, jinak se usvědčujeme z názoru na knihu jako na rohlík a z krátkozrace primitivní kalkulace. Zisk z kultury se nedá vyčíslit korunami za prodané výtisky, ten je trvalejší, i když se nedá bezprostředně vykalkulovat kvantitativními ukazateli. A na to by se mělo pamatovat!

Kontakt

Ondřej Xaver Horák

ondrej.xaver.horak@email.cz

Most

721 024 341

Vyhledávání


 

Doporučuji


 


 

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webu zdarma s WebnodeWebnode